Odporúčaný postup a kazuistika k dielu Muž, který sázel stromy

Autor: Petr Vejrosta, Michaela Kajfozsová

 

Autor diela: Jean Giono
Do češtiny preložila: Zdeňka Stavinohová
Ilustrátor: Helena Konstantinová
Rok vydania: 1997

Popis

Terapeutické ciele: existenciální otázky a smysl života, životní hodnoty, tvůrčí činnost, naplnění života, smysl života
Veková skupina: od 15 let
Forma práce: individuální i skupinová
Špecifická cieľová skupina: klienti so psychotickým ochorením, prípadne širšie využitie ve skupinovej terapii (neurotické poruchy, poruchy osobnosti) s jedným terapeutom

Stručný obsah diela:

Muž, který sázel stromy je novelou nevelkého rozsahu. Příběh je vyprávěn z pohledu mladého muže, který se vydává na pouť do francouzských Alp. Zprvu popisuje bezútěšnost a nehostinnost těchto končin. Poté však narazí na pastýře ovcí, ze kterého vyzařuje klid a vyrovnanost. I když pastýř mluvil jen málo, dozvěděl se od něj o stavu lidí, kteří žili ve zdejších roztroušených vesnicích. I také, že pastevec kdysi žil na statku, než ztratil jediného syna a ženu. Od té doby žije sám v malém kamenném domě a sází stromy. Sázel je každý den, v pustině, kde předtím nebylo nic. Po konci 1. světové války se vypravěč rozhodne vrátit se opět do oněch krajů, kde pastýř sázel stromy. Díky jeho usilovné práci už za tu dobu rostl kolem krásný les, díky kterému se tam opět začala vracet vláha a život. I když se potýkal s mnohými zklamáními a nezdary (řada stromu uhynula), ve své činnosti neochvějně pokračoval dál. Postupem času si lidé z okolí zvykli na změny a přičítali je přírodě. Les se postupně rozrostl do rozlohy několika desítek kilometrů.

Popis možností odbornej pedagogickej/terapeutickej práce:

Dílo nabízí podobenství o člověku, který mění tvář země a vrací život do pustiny bez vody a naděje. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu Stvoření. Dělá jen to, co mu přijde smysluplné a prospěšné. Takové konání pak nenaplňuje pouze jeho život a jeho osobní štěstí, přináší užitek a naději i ostatním. V roce 1987 byl podle Gionovy knihy natočen krátký animovaný film (ceska verze, anglicky). Text je i svým krátkým rozsahem snadnou projekční plochou pro samotného čtenáře a také množstvím tematických oblastí, kontextů a vrstev. Text bychom mohli považovat za oslavu prostého lidského života prožitého v souladu s přírodou, který stojí v protikladu k přecivilizované době, jež pozapomněla na své kořeny, staví se nad samotnou přírodu a jen ji jednostranně využívá. Jediný člověk, odkázaný jen na prosté zdroje fyzické i duševní, dokázal, aby z pustiny vznikla země zaslíbená. Text by také mohl být rovněž vhodnou demonstrací vztahu člověka k přírodě. Ekologické poselství se ve mnohoznačnosti symbolických významů zdá být až druhořadé. Příběh se může stát pro některé čtenáře inspirací nebo podnětem k zamyšlení se nad tématy vlastních hodnot, postojů a smyslu jejich životní cesty. Oslovuje témata možnosti zaujmutí tvořivého postoje k životní katastrofě v životě člověka (smrt syna a ženy pastýře) i hrůzám světa (světové války). Nebo poselství, že lze použít právě takové zdroje, které má k dispozici doslova každý z nás a že pokud chceme něco změnit, musíme začít u sebe a jak z drobných kroků muže časem vzniknout něco opravdu mohutného, i přes velké ztráty. V rámci dalšího rozhovoru lze klást otázky jako např.:

Proč to ten pastýř dělal? Mělo to nějaký smysl? Může i jeden člověk udělat něco velkého a významného? Co všechno způsobila změna krajiny? Co v tobě příběh probouzí? V čem může být pro tebe hrdina příběhu vzorem? Co by mohly být tvé stromy, tvůj sad? Jak se ty sám/sama vyrovnáváš se složitými životními událostmi? Co může tvůj život naplnit tak, abys byl/byla šťastná/šťastný? Jaká byla krajina na začátku a jak a proč se změnila? … atd.

Popis skúseností autora, odporúčania z jeho vlastnej práce s týmto dielom:

Strom nepochybně patří mezi motivy archetypové, a jeho symbolické aspekty jsou takřka nevyčerpatelné. Zdá se, že stromy jsou obzvláště vhodnými objekty pro projekci procesu individuace člověka. Charakteristiky a kritéria, které nacházíme u stromů, mají mnoho společného s těmi lidskými. Strom vyjadřuje růst do vlastních možností. Je zároveň zakotven a zároveň expanduje do prostoru, propojuje dimenze, vertikalizuje, je různorodý atd.. Pohyb jako znak změny a života bývají tedy u stromu i člověka přirozeně nejsilněji vyjádřeny v charakteristikách růstu a zrání, ale i zániku. Kniha sama o sobě nabízí jakousi jinakost, takový způsob vztahování se a vztaženosti k tomu, co nás přesahuje. Jinakost pocházející z  vlastní představy či vnitřní reality v podobě kresby, je přijatelnější, protože vychází z vlastních zdrojů. Lze tedy tématiku dále imaginativně a tvořivě zpracovávat pomocí kresby – a to např. motivem „můj strom/můj sad …“ jako dalšímu propracování tématu imaginativní cestou i jako pracovnímu materiálu k další práci a rozhovoru.

Nebo také pomocí kresby Stromu a snového stromu (Běťák L., Hršelová L.), při které se kreslí dva stromy. První kresba uvedená výzvou „Nakreslete nějaký strom, spíše listnatý nebo ovocný“ bývá obvykle poplatnější konvenci, obecně přijímané představě „běžného“ stromu, který má kmen, korunu, případně znázorněné větve, kořeny, listy či plody.  U snového stromu se nabízí příležitost k vyjevení jiného, imaginativního a subjektivního obrazu. To lze podpořit formulací „Představte si a nakreslete strom, který je úplně jiný, takový spíše snově neskutečný, jakoby z nějaké jiné – spíše snové – reality, kterou můžete spatřit či zažít právě vy“.

Existuje mnoho možností, jak navodit motiv stromu pro imaginaci či kresbu, jak potom proces rozvíjet. Velmi důležitý je už výchozí kontext setkání, nastavení a očekávání klienta. Důležité je, že tady teprve začíná vlastní terapeutická práce. Samo nabídnutí jakýchkoli motivů či kreseb ještě zdaleka věc neřeší, je to příležitost, médium pro další práci a rozhovor. Podle okolností pak lze zůstat na prožitkové rovině (jak kresbu klient prožívá, co v něm vyvolává, jak se cítí), nebo se můžeme pokoušet o kognitivní zpracování (co vás k tomu napadá, co vám není na kresbě jasné atp.). Samotný způsob práce je poměrně těžké formálně či systematicky vymezit, protože vyrůstá ze setkání a je obtížné jej manualizovat. Jde vlastně o tvořivý proces, kdy se pokoušíme klientovi pomoci dobrat se poznání resp. prožitku smyslu skrze narativní vztahování se ke svému výtvoru.

Terapeutické využití je možné ve fázích, kdy při práci uvízneme, stejně tak jako na začátku spolupráce pro navození atmosféry sféry možností ve smyslu „co kdyby“. Lze jí použít u klientů s vyjádřenou individuační problematikou, při sebepoznávacích aktivitách, hledání klientových zdrojů, rozvíjení tvořivosti. Na místě je i určité varování. Pro některé může mít kresba nečekaný projektivní potenciál a je jí třeba užívat s mírou a rozvahou, šetrně a eticky. Kontraindikace pouhého zadání kresby stromu a snového stromu nejsou četné. Důležitější je, jak se pokračuje nad kresbou resp. s ní. U některých případů se práce s metodou nedaří – např. při vyjádřeném odporu, či přílišném racionálním zaměření. Pro některé jedince s nedostatečně rozvinutou symbolizací, např. u mentálně retardovaných a u některých nemocí z okruhu psychotických poruch, může být  zejména druhá instrukce doslova nesrozumitelná.  Jinak záleží především na vnitřní konstelaci klienta (i terapeuta), na jeho imaginativním a kreativním potenciálu, a na intenzitě a hloubce následného zpracovávání. Zde platí všeobecné psychoterapeutické zásady, jako otázka pracovního společenství, důvěry, zohledňování konstelace setkání, otázky adekvátnosti a včasnosti intervencí, atd.

Více k motivu Stromu a snového stromu viz: Běťák, L.: Strom a snový strom in Bürgi–Kraus, M., Kottje-Birnbacherová, L., Reichmannová, I., Wilke, E. (eds.): Vývoj v imaginaci – imaginativní vývoj. České vydání uspořádala Michaela Petišková. Háj ve Slezsku: MAJ. 2008.

Nasleduje zdieľanie skúseností z vlastnej terapeutickej práce so skupinou psychotických pacientov od Michaely:  Knihu jsem četla s klienty, kteří se potýkají s psychotickým onemocněním, nejčastěji se tedy jedná o paranoidní schizofrenii. Přečetli jsme ji během jedné skupinové terapie. Právě psychotičtí klienti mají mnohdy velmi bohatý vnitřní svět a prezentují zajímavé a přiléhavé asociace. Jedná se i o klienty s převahou negativní symptomatiky. Často dokážou najít spojitost s vlastními životy.

Nejdříve jsem se setkala s ostychem, pocitem, že nemají dostatečnou slovní zásobu, neumí přečíst cizí pojmenování, dělalo jim těžkosti číst nahlas před ostatními. Postupně se více uvolnili a adaptovali na situaci. Všimli si hlavních motivů knihy, poukazovali na to, jak dokáží u sebe vypozorovat, jak příroda zlepšuje jejich náladu a vnímání světa. Pohovořili jsme společně o lidské nezlomnosti, o tom, že i když se pastýři ne vždy dařil plán, dokázal jít dál a překonat překážky.  Odkazovali na mnoho příkladů z vlastních životů, kdy se jim to také povedlo, ačkoliv to měli s ohledem na závažnou diagnózu velmi těžké. Zaujal je návrat k jednoduchosti bytí a sdíleli vlastní zkušenost s přesycením dojmy, a způsoby, jak s tímto problémem bojují, co se jim osvědčilo.

Jeden z klientů si všiml toho, že ačkoliv bylo pastevci v době, kdy se setkal s vypravěčem, něco přes 50 let, byl jím vnímán jako starý. Poukázal na to, jak se věk okolo padesátky vnímá nyní a jak se vnímal např. v 19. století. Odkázal zde na Boženu Němcovou a její dílo Babička, kde byla tato žena již považována za velmi starou, ačkoliv jí také bylo přes 50 let.

Použitá literatura:

Jean Giono – Muž, který sázel stromy. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 1997. 56 stran. ISBN: 80-7021-226-8
Biblioterapeutická literatura pro dospělé čtenáře. Databáze knih. (n. d). [online] In Knihovna Kroměřížska, příspěvková organizace. Dostupné na (knihkm.cz): https://www.knihkm.cz/sluzby/biblioterapie/databaze-knih/biblioterapeuticka-literatura-pro-dospele-ctenare.html?hledat=Biblioterapeutick%C3%A1%20literatura%20pro%20dosp%C4%9Bl%C3%A9%20%C4%8Dten%C3%A1%C5%99e

 

Neprešlo jazykovou úpravou!

 

Kartu odporúčaného diela s kazuistikou podľa uvedeného literárneho zdroja vytvorili:

PhDr. Petr Vejrosta, Vejrostovi-psychologie, spol. s r. o. – ambulance klinické psychologie a psychoterapie Rožnov pod Radhoštěm, 23. marca 2023 a  Mgr. Michaela Kajfozsova, Centrum duševního zdraví Karviná, psychoterapeutický stacionář, psycholog ve zdravotnictví, 24. apríla 2023

Možnosť konzultovať o špecifikách použitia u mladších a starších klientov PhDr. Petr Vejrosta: áno
Možnosť konzultovať podrobnosti, zdieľať skúsenosti a odporúčania v špecifickej cieľovej skupine osob so psychotickým ochorením na MKajfoszova@seznam.cz

 

Odporúčaný spôsob citácie:
Vejrosta, Petr – Kajfozsova, Michaela. 2023. Odporúčaný postup a zdieľanie skúseností k literárnemu dielu Muž, který sázel stromy.  In Kotrbová, K. a kol.: Biblioterapia.sk. Bratislava: PRO SKIP – Združenie na podporu rozvoja Slovenskej komory iných zdravotníckych pracovníkov, 2023. ISBN 978-80-974667-0-1 Dostupné na: https://www.biblioterapia.sk/publikacia/odporucany-postup-a-kazuistika-k-dielu-muz-ktery-sazel-stromy/

 

Tento článok vznikol vďaka podpore programu Európskej únie Erasmus+, Kľúčová akcia 2 – Spolupráca organizácií a inštitúcií, KA210 – Malé partnerstvá pre spoluprácu v oblasti odborného vzdelávania a prípravy. Názov projektu „Prototyp on-line študijného nástroja pre biblioterapiu“, číslo projektu2022-1-SK01-KA210-VET-000082483. Reprezentuje iba názor autora a Európska komisia ako aj autor nezodpovedá za akékoľvek použitie informácií v ňom obsiahnutých.

Ďalšie informácie

Bibliografické údaje

Názov diela: Muž, který sázel stromy
Překlad: Zdeňka Stavinohová
Autor diela: Jean Giono
Ilustrace: Helena Konstantinová
Rok vydania: 1997
Poradie vydania: první
Vydavateľ: Vyšehrad
Celkový počet strán: 51
ISBN: 80-7021-226-8